|
Úvodní stránka
Turistické informace
Prohlídka expozice
Návštěvní doba
Vstupné
Mapy a plánky
Zámecké sbírky
Obrazárna
Bosch
Knihovna
Etnografie
Zbraně
Historie
Historický vývoj
Přehled majitelů
Rozrody majitelů
Erby majitelů
Rod Colloredů
Pověsti
Město a okolí
Procházka městem
Fotografie
Exteriéry
Interiéry
Historické obrázky
Město
a park
Odkazy
Encyklopedie
Monografie
Články
Odkazy na internetu
Opočenský obraz a další kopie
Objevení
zamalované postavy
Otázka
autorství a doby vzniku díla
Uměleckohistorický průzkum
Použité barvy
Dendrochronologická analýza
Kdo
byl zamalovaný muž a proč byl z obrazu odstraněn?
Závěr
Použitá
literatura
V opočenské sbírce obrazů zcela výjimečné místo zaujímá dílo Dvanáctiletý Ježíš v chrámu, uváděný též jako Ježíš mezi učenci. Až donedávna byl tento obraz označován jako jedna z kopií podle ztraceného originálu od Hieronyma Bosche.
Bohužel, dnes již není možné zcela přesně zjistit, jak se dílo dostalo do colloredovské sbírky. Nepochybně bylo získáno někdy mezi lety 1812 a 1829. V soupisu obrazů z roku 1812 se žádná zmínka o obraze neobjevuje. Ovšem v katalogu pořízeném Františkem Horčičkou roku 1829 jej již veden pod číslem 204. ( Na obraze se objevuje také číslo 267, které je číslem fideikomisu.) Je možné, že Colloredo-Mannsfeldové získali obraz roku 1820, po převzetí pozůstalosti salcburského arcibiskupa Jeronýma Colloreda.
Ústředním motivem všech kopií obrazu je malý Ježíš diskutující v chrámu s osmi učenci o náboženských otázkách. Všechny obrazy mají obdobné rozměry; opočenská deska je velká 77,5 x 60,4 cm. Rozdílná je kvalita jednotlivých obrazů. Za nejkvalitnější kopii byl všeobecně pokládán obraz z pařížského Louvru. Ale např. Jarmila Vacková již v 80. letech upozornila na skutečnost, že náš obraz svou výtvarnou úrovní vysoce převyšuje ostatní kopie. Zanedlouho se mělo její přesvědčení potvrdit. V čem je tedy právě obraz z Opočna tak výjimečný?
V roce 1991 zkoumali restaurátoři Tomáš a Vlastimil Bergerovi v Opočně několik obrazů s použitím technologie zvané infračervená reflektografie. Vlastně náhodou se jim "pod ruku" dostalo i toto dílo a došlo k překvapivému objevu. V levé dolní části obrazu (viděno z pohledu diváka) se náhle vynořila postava deváté, nedokončené klečící osoby, později zamalované. Tato skutečnost vedla ke vzniku spekulací, zda se v případě našeho díla nejedná o onen ztracený originál od samotného Bosche.
Bohužel, uměleckohistorické posouzení, chemická analýza použitých barev a konečně dendrochronologická analýza desky, na které je výjev zachycen, tuto domněnku nepotvrdily, ba přímo naopak. Shrňme si nyní argumenty vyvracející autorství Hieronyma Bosche.
Z uměleckohistorického hlediska jsou nejvýznamnější následující skutečnosti. Obraz je kvalitativně nevyvážen. Kontrastuje např. propracovanost oděvů učenců se schematičností prostoru, do kterého jsou zasazeni. Lze proto předpokládat, že obraz vznikl ve spolupráci více malířů. Bosch ovšem pracoval zásadně sám. Dále jsou důležité podkresby. Bosch používal štětec, zde ovšem byla použita s největší pravděpodobností černá křída. Při malbě se pak autor od podkreseb v některých detailech mírně odchyloval, což je pro Bosche rovněž netypické. A konečně drobné rýhy na okraji desky dokládají použití čtvercové sítě z natažených nití. Takovéto sítě se používají k přenášení již hotových kompozic.
Důležitým krokem při posuzování doby vzniku obrazu byla analýza barevných pigmentů, především modří. Na obraze byl použit azurit a smalt. Pro nás je důležité, že použití smaltu se v malířství rozšířilo až po roce 1540. Bosch však zemřel již roku 1516. Tato skutečnost sice nevyvrací možnost, že přemalba obsahující právě smalt vznikla až několik desetiletí po vytvoření původní kompozice, na druhou stranu však existují z 16. století i taková díla, kde se použily oba pigmenty v jedné vrstvě malby.
Nejpřesněji určit dobu vzniku obrazu umožnila dendrochronologická analýza desky provedená Peterem Kleinem, předním specialistou v tomto oboru. Pro tuto metodu jsou klíčové zachované letokruhy na deskových obrazech. Kromě stáří lze určit i oblast, ze které strom pocházel. Nelze samozřejmě určit přesné stáří stromu, pouze nejmladší dochovaný letokruh. Při opracování dřeva určeného pro malby docházelo k oddělení kůry a bělového dřeva. Holandští mistři nejčastěji používali dřevo z polsko-pobaltských oblastí. Toto dřevo mělo minimálně 9 letokruhů běle, průměrná hodnota je 15 letokruhů. Navíc je třeba vzít v úvahu dobu, po kterou dřevo před použitím vysychalo. V 16. století se tato doba pohybovala od 2 do 8 let. Poslední měřitelný letokruh na opočenské desce pochází z roku 1528. Připočítáme-li minimálně 9 let odpovídajících chybějícím letokruhům běle a další 2 roky uskladnění, dostaneme se do roku 1539. Před tímto datem nemohl opočenský obraz prokazatelně vzniknout, spíše byl namalován ještě o několik let později. Autorství Hieronyma Bosche (ještě jednou připomeňme, že zemřel roku 1516) je tak zcela vyloučeno.
Již velice brzy po Boschově smrti se jej mnoho umělců snažilo napodobovat, ať už kopírovali jeho díla, přebírali motivy, nebo jen napodobovali Boschův styl a malířskou techniku. Rukopis některých takových pokračovatelů je natolik zřejmý, že je možné určit autorství přesně. To ale není případ našeho obrazu. Musíme si tedy vystačit pouze s označením "pokračovatel Hieronyma Bosche".
Vedle určení autorství a doby vzniku obrazu, hledali odborníci odpověď i na otázky, kdo byl oním devátým mužem a proč z obrazu "zmizel". Zakrytím utrpěla celková prostorová kompozice. Autor rozmístil osoby a další prvky do oválu. Ten začíná u motýla v pravé dolní části obrazu, pokračuje přes pět postav učenců k sošce Mojžíše s deskami zákona a vrací se přes další tři muže ke klečícímu donátorovi a jeho fezu, který odložil. Zamalováním postavy byla tato uzavřená kompozice nabourána. Navíc starcův fez tvoří protějšek k motýlu, ten nyní již na našem obraze nepůsobí tak izolovaně jako na ostatních kopiích. A konečně, na "původním" obraze se Ježíš díval jakoby do prázdna. Nyní je zcela jasné, že hledí právě na klečícího muže. S největší pravděpodobností se jedná o donátora, tedy osobu, která vytvoření obrazu objednala a také zaplatila. Jak již bylo zmíněno, postava není dokončena. Nejvíce pokročily práce na obličeji a rukou, ve kterých stařec drží knihu. Tvář muže má oproti ostatním postavám znaky portrétní malby. Problematičtější je určit důvod, proč musel donátor z obrazu zmizel. Zde se nabízí přinejmenším dvě možnosti. Dotyčný muž mohl od objednávky ustoupit nebo prostě zemřít. Tak jako tak byl nyní obraz určen k prodeji na volném trhu a osoba donátora na něm byla nežádoucí, snižovala prodejní cenu obrazu. Autor se jej tedy rozhodl zamalovat, i když umělecká kvalita díla tím byla značně poznamenána.
Bohužel, autorství Hieronyma Bosche bylo vyvráceno. Přesto má opočenský obraz nesmírnou cenu. Bezpochyby se jedná o nejstarší z existujících kopií. Stal se vzorem pro ostatní obrazy, a to až po zamalování klečícího starce. Boschův originál tedy objeven nebyl a možná, že ani nikdy objeven nebude. Nelze totiž vyloučit možnost, že Bosch takovéto dílo nikdy nenamaloval a že se autoři inspirovali pouze kresbou s tímto námětem.
-mb-
(20. dubna 2001)
Stránky vytvořil: Lukáš Bojčuk,
lukas.bojcuk@seznam.cz
Umístění stránky: http://sweb.cz/hejkalkovo.opocno/
Poslední aktualizace této stránky:
